Vidím to jako dnes. Témeř každé ráno jsem se šel po probuzeni se svým otcem podívat na teletext. Byl jsem dítě a tehdy byl internet ještě v plenkách. V České republice teprve začínal a u nás v Obořišti ho neměl snad nikdo. Možná, že mnozí obyvatele naší vesnice ještě ani nevěděli co to je. Byla to druhá polovina 90. let a službu teletext v naší televizi jsme s tátou považovali za nejrychlejší sportovní zpravodajství. Každé ráno jsme poctivě projeli NHL s nadějí, že uvidíme co nejvíce žluté barvy. Tak se tehdy totiž zvýrazňovali čeští střelci a asistující nahrávači. Na teletextu byl také sloupek, který o víkendu vždy informoval o českých fotbalových střelcích v zahraničních ligách. Tehdy se tam dost často začínalo objevovat jméno Jan Koller. V belgickém Andrlechtu, v champions league, v národním tymu a později v bundeslize. Už tehdy mě zaujalo, kde se tu najednou tento fotbalista vzal. Fotbal jsem sledoval celkem podrobně, ale byl jsem překvapený tím jeho strmým vzestupem. Dlouho nic a najednou plnil stránky teletextu o tom jak dává góly AC Milán, Manchesteru United a nebo třeba Realu Madrid. S přibývajícími zářezy na střeleckém kontě se o Janu Kollerovi začalo psat v novinách a časopisech. Pohádka a zázrak byly nejčastější slova, která se v titulcích skloňovala. Kluk z jihočeské malé vísky, jenž pracoval v JZD, hrál vesnický fotbal a do 16let dokonce plnil roli brankáře, se stal nejlepším střelcem naší fotbalové reprezentace v celé její historii. Stal se postrachem všech obran, vyhrál čtyři mistrovské tituly a 2x byl fotbalistou roku. Jedná se opravdu o příběh obyčejného kluka, kterému nikdo nevěřil a on to přes to dokázal. Nikdy se nevzdal, i když se mu třeba ostatní smáli a napsal takový životní příběh, který dá všem klukům, kteří hrají fotbal, i třeba na té nejmenší vesnici, naději. Jsem vděčný a zároveň hrdý, že mám možnost Vam jeho příběh nabídnout. Nikdy se nevzdávejte.